Aktivní organizátoři

Klerik a věrozvěst molekulových orbitalů v chemii. Jinak původně organický chemik, kterému začala smrdět práce v laborce. Nyní se též podílí na každoročním nočním Opravdovém Běstvinském Dobrodružství (zkr. OBD).

Běstvina je zrcadlo Danova života. Pomineme-li několik bezvýznamných přednášek, táboráků a terénních exkurzí, stihl se Dan za poslední 10 let na Běstvině zamilovat, oženit a rozmnožit. Navíc tam zasadil i strom. Stejně jako řada jiných bioúčastníků před ním, zběhl i Dan od biologie k lékařským vědám. Po dostudování Lékařské fakulty UK v Hradci Králové se začne starat o porodní cesty svých pacientek a miminka, která se tamtudy poderou ven. Pochází ze Dvora Králové nad Labem a možná že právě mizerné vlakové spojení z/do jeho rodného města zapříčinilo, že z Dana vyrostl náruživý stopař, který dosud prostopoval sedmadvaceti státy Evropy. Dříve byl Dan aktivním uživatelem blíže neurčené mobilní workoutové aplikace, avšak od doby, co je otcem, svou energii směřuje jinam než do kliků s tlesknutím. Na Běstvině má obvykle na starosti oddíl a přednášky z histologie.

K seznámení Honzy Kotka s Běstvinou došlo v roce 1991, kdy tam přijel jako mladý a nepříliš úspěšný řešitel krajského kola kategorie C. Nicméně právě tento tábor v něm zažehl lásku k chemické olympiádě a k chemii vůbec, a rozhodl tak o jeho dalším studijním a profesním směřování. Od té doby jezdí na Běstvinu nepřetržitě, až dospěl k funkci hlavního vedoucího, kterou zastává již několik posledních let. Honza pracuje na Katedře anorganické chemie PřF UK v Praze, kde se věnuje bádání na poli koordinačních sloučenin a jejich významu pro medicinální aplikace. Na Běstvině cíleně omezuje germanismy zaváděné Cigim, Tomem a Houserem. Spolu s hospodářkou Zuzkou pak (v rámci finančních možností daných rozpočtem) gurmanizuje jídelníček.

Biologicky zvaný Mumínek (bílý) má své ortogonální dvojče (tzv. Mumínka černého). Pochází z velkolíhně talentů v Ostrově nad Ohří. Studuje experimentální biologii rostlin na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a na Běstvině se často vyskytuje poblíž laboratoře. Mumínek je umělecky nadaný jedinec. Dobře si rozumí s fotografickou technikou, mikroskopy a vyzná se v práci s fluorescenčními barvivy. Tyto dovednosti mu dohromady vynesly řadu ocenění za mikrofotografii. Je též chovatelem tří potkanů, přestože nefluoreskují. V souvislosti s nimi ale příliš tvůrčího smýšlení neprojevil, neboť potkani mají místo jmen čísla. Nebo jména ve formě čísel? Dva, tři, čtyři.

K dnešnímu dni povoláním sugar daddy, teda skoro... Jirka je momentálně doktorandem a věnuje se syntéze sacharidů. Pokud zrovna nepracuje (což se stává jen zřídka), pravděpodobně ho najdete na tůře v horách, lezecké stěně nebo na cyklovýletě. Svou chemickou dráhu započal již v mládí, kdy neohroženě vařil na chemickém kroužku, na Běstvině, ve svém volnu i v laboratořích při studiu a pokud neskončil, tak možná vaří ještě dnes. Vystudoval VŠCHT u čehož si na rok odskočil pro druhý magisterský titul do francouzského Dijonu, kde tou dobou došla všechna hořčice (náhoda?). Nyní je k nalezení v laboratořích institutu Maxe Plaňky kousek od Berlína a na Běstvině zastává roli kapitána laboratorního týmu.

Luděk, kterému nikdo neřekne jinak než Lumec, má ještě v živé paměti vzpomínky na červenec roku 2004, kdy odjel rodičům na čtrnáct dní na Běstvinu a vrátil se změněný k nepoznání. Obzvláště co se barvy oblečení týče... Jeho prvním oddílovým vedoucím byl, v té době ještě ne-hlavní-vedoucí Honza Kotek. V následujících letech vystřídal i ostatní vzory oddíláků. Protože pracuje raději rukama než hlavou, na LOS vede komando bílých plášťů, čili trénuje účastníky v praktické chemii. Stejně tak se stará o večerní vyžití těch, kteří už nechtějí koukat do knih ani se honit za kopacím míčem. Po večerech myje nádobí a rád se vyskytuje všude, kde je oheň – třeba při zapalování táboráku.

Spolu s Honzou Kotkem patří Petr Slavíček k největším pamětníkům, neboť na Běstvinu přijel poprvé jako mladý holobradý studentík mezi prvním a druhým ročníkem gymnázia v roce 1991. Dnes sice musí občas oholit tváře, však mladický duch tomuto profesorovi působícímu na VŠCHT v Praze zůstal. Je velkolepým velitelem ranních rozcviček a přednáší fyzikálně-chemickou tematiku. Jako známý vegetarián plně podporuje Zuzčiny snahy o omezení tučného masa a zezelenění jídelníčku. Má nepřehlédnutelný cit pro puritánsky čistou češtinu, podle všech zjištění ale není natolik starý, aby se osobně podílel na díle obrozenců 19. století, ač by jistě rád.

Pokud na Běstvině uslyšíte akcent veksláků s východními valutami, nejspíš někde poblíž bude Tatiana. Pochází totiž z města na řece Moskvě, z Moskvy. Jako středoškolačka na Běstvině nikdy nebyla, o to víc ji ale miluje nyní, když plní roli oddílové vedoucí a fotografky. Svou kariéru chemičky začínala v organické laboratoři na VŠCHT. Nyní na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR pomocí počítačů studuje rozpouštění elektronů ve vodě či amoniaku. Jako bývalá turistická průvodkyně po Praze má dobrý přehled o slevách v pohostinstvích, barech a pamětihodnostech.

Vašek, předtím než začal na Běstvině organizovat v roce 2026, jel na Běstvinu pětkrát jako účastník za Chemickou olympiádu kategorie A v letech 2021-2025. Na Běstvině připravoval IChaře už jako účastník, a pokračuje v tom i dál.

Vadim si rád (za)hrává s ohněm a občas taky s počítači nebo lidmi. Potkali byste se s ním na operačních sálech IKEM, kde je anesteziologem. Na Běstvině ho obvykle naleznete v IT kotuku laboratoře nebo poblíž grilu. Je to muž mnoha talentů. Ač původně spíš chemik, vystudoval 3. lékařskou fakultu Karlovy univerzity, volnočasově se věnuje elektrotechnice, programování a obecně realizaci všech možných i nemožných nápadů a projektů. V posledních letech na Běstvině zajišťuje zejména modernizovanou formu seznamování účastnictva, hudební doprovod večerních programů, 3D tisk a nekončící fontánu lehce bizarního humoru.

Zuzka Kotková, profesí chemička (studentka doktorského studia na Katedře anorganické chemie PřF UK v Praze), nyní hlavně matka, je hlavní hospodářkou LOS v Běstvině. Svou averzi k tučným masům, knedlíkům a koprové omáčce uplatňuje při proškrtávání jídelníčku zděděného z minulých let. Proto můžete na táboře zapomenout na flaxa-knedlo-uho, a máte šanci vychutnat např. fusilli s kuřecími kousky na bazalce v sýrové omáčce, zapečený rajčatovo-brokolicovo-sýrový mls či filet z pangasia na smetaně.